Svatý Antonín

Detailní popis produktu

Svatý Antonín byl pozoruhodným znalcem Bible a jeho kázání dokázala ovlivnit prosté lidi i učence. Jednou mluvil k veřejnosti v přítomnosti papeže Řehoře IX. a ten, když viděl ohromující účinky jeho kázání, nazval ho „archou svatého Písma“. Po vyslechnutí Antonínových slov nevěstky, zloději a příživníci činili pokání, lichváři vraceli úroky a dlužníci byli propouštěni z vězení. V té době byl prosazen zákon, že dlužník ručí svým majetkem, ne osobou a svobodou, který platí dodnes.

Vstříc dobrodružství

Misijní cesta do Afriky
Sv. Antonín žil ve 13. století. Narodil se roku 1195 ve městě Lisabon v Portugalsku ve zbožné šlechtické rodině. Křestním jménem se jmenoval Fernandéz. Již v patnácti letech vstoupil do kláštera sv. Vincence k augustiniánům.

V té době v Maroku muslimové umučili pět františkánských misionářů. Jejich těla byla převezena do Portugalska a pohřbena za účasti obrovského množství lidí. Na pohřbu byl i mladý Antonín, kterého se tato událost hluboce dotkla. Rozhodl se vstoupit mezi františkány do kláštera v Coimbře, kde přijal jméno Antonín a chtěl začít pracovat mezi muslimy v Africe.

Po příjezdu do Afriky však těžce onemocněl zimnicí a byl několik měsíců upoután na lůžko. Musel se vrátit do Evropy. Na zpáteční cestě bouře zahnala jeho loď k břehům ostrova Sicílie. Využil příležitosti a a vydal se do Assisi, aby tu poznal zakladatele františkánů, sv. Františka. Setkal se s ním, když však prosil, aby ho vzali do některého z klášterů, neuspěl. Byl totiž po nemoci ještě celý zesláblý a nemohl by dělat namáhavou tělesnou práci. Nakonec ho přijali do osamělého horského kláštera blízko Forli, kde žili jen čtyři mnichové.

Výmluvný řečník
Antonín se snažil dělat i ty nejtěžší práce a nikomu nic neřekl o svém původu a vzdělání. Po čase byl poslán do Forli ke kněžskému svěcení. Bylo tam mnoho kleriků z řádu františkánského i dominikánského. Představený je vyzval, aby někdo z nich pronesl duchovní řeč před slavnostním jídlem. Když nikdo nechtěl, začal mluvit Antonín. Nejprve nesměle a prostě, ale poznenáhlu řečnil s takovou učeností a neodolatelnou výmluvností, že všichni žasli. Následně byl poslán na studia a věnoval se kazatelskému úřadu.

Kázal všude – v kostelech, na náměstích i na mořských plážích. Jeho strhující proslovy si přišlo poslechnout někdy až třicet tisíc lidí a pořadatelé museli zabraňovat tlačenici. Z počátků jeho služby se traduje pozoruhodná příhoda. Při kázání ve městě Rimini ho zprvu nikdo neposlouchal. Najednou vystrčily ryby hlavy z vody a začaly naslouchat. Všichni obyvatelé města se po tomto zázraku dali pokřtít.

Antonín cestoval po severní Itálii a jižní Francii a nakonec se usadil v Padově, kde duchovně sloužil. Kvůli kázáním přicházeli někteří lidé do kostela zaujmout výhodné místo u kazatelny už od půlnoci. Nikdo si nebral zvlášť pěkné šaty, protože Antonín to hlavně o půstu neviděl rád. Když sestoupil s kazatelny, vrhli se mu posluchači k nohám a líbali jeho hrubý mnišský oděv.

Boží muž
Podle jedné legendy se Antonín setkal s veronským knížetem Ezzelinem, který nechal povraždit deset tisíc lidí. Antonín mu pohrozil, že jestli nepřestane, rozdrtí ho trestající ruka Boží. Tyran se zalekl a slíbil polepšení. Chtěl však nejdříve Antonína vyzkoušet, jestli se sám chová podle toho, co hlásá. Nechal mu poslat skvostný dar a služebníkům nařídil, aby Antonína zabili, jestli dar přijme. Antonín se při spatření darů zhrozil a řekl poslům: „Rychle ty věci odneste, aby se dům neposkvrnil uloupeným bohatstvím.“ Poslové vyřídili jeho slova Ezzelinovi a ten pravil: „Opravdu je to muž Boží.“

Svatý Antonín měl chatrné zdraví. Vyčerpán dlouhými misijními cestami se v roce 1231 uchýlil na statek Campo di San Pietro nedaleko Padovy. Nechal si v koruně ořechu postavit vzdušné sídlo a tam trávil volný čas. Cítil však, že se blíží smrt a odebral se těžce nemocen do bytu zpovědníka karmelitek na padovském předměstí. Zde zemřel 13. června 1231 ve věku pouhých 36 let.

Jaké poselství přináší život sv. Antonína?
Byl to skromný a oddaný Boží služebník. Miloval Boží Slovo, které všude neohroženě hlásal. Proto Bůh skrze něj činil zázraky, aby lidé viděli, že je s ním. I my se máme vzdělávat v Božím Slově, číst si denně Bibli a pravidelně se modlit. Za svou víru se nemáme stydět, ale máme se podělit s těmi, kteří Pána Boha ještě neznají. I když Bůh neučiní při nás zázraky jako u sv. Antonína, budeme jistě prožívat Boží blízkost, pokoj, radost a Boží požehnání.