Naděje [H146]

obrazekNaděje. Již slovo samotné v nás probouzí chuť do života. Přináší optimismus a očekávání. Uklidňuje nás, zachraňuje nás, obnovuje nás. Bez naděje vládne zoufalství a beznaděj. Jsme přemoženi pocitem marnosti, nesmyslnosti. Zatímco víra se více pojí k mysli a láska k srdci, naděje se dotýká především naší duše. Naděje léčí. Proměňuje opuštěnost, zklamání a prohry, protože ví, že neexistuje bezvýchodná situace. Jak píše Andy Dufresne v dopise svému příteli „Redovi“: "Naděje je dobrá věc, možná ta nejlepší ze všech. A žádná dobrá věc neumírá." (Z filmu Vykoupení z věznice Shawshank - americký film z roku 1994 napsaný a režírovaný Frankem Darabontem na motivy novely Stephena Kinga. Hlavními hrdiny filmu jsou Andy Dufresne a Ellis „Red“ Redding.)

Odkud přichází naděje?
Naděje je tak dobrá a silná, jak dobrý a silný je její zdroj. V naší ateistické společnosti naděje vychází z částečného optimismu s nejistým základem. Není ukotvena. Důvěřuje jedné či druhé ideologii: od marxismu až po kapitalismus, od materialismu až k idealismu, od náboženství až k sekularismu, od zákonictví až k bezbřehé volnosti. Vkládá naději do věcí, které nakonec nemusí člověka uspokojit: do kariéry, možnosti rozvinout podnikání, manželství, dětí, peněz. Sekulární verze naděje je podobná příběhu o námořníkovi Sindibádu, který ukotvil své plavidlo k něčemu, o čemž se domníval, že je to pevný ostrov. Posléze zjistil, že šlo jen o velikou rybu, která uháněla pryč spolu s námořníkem i plavidlem. Prostě se vším. Křesťanský pohled v kontrastu s předešlým ukazuje, že zdroj naděje nevychází z nás. Křesťanská naděje není subjektivní, ale objektivní. Na rozdíl od pocitu se drží něčeho reálného: mocného, živého Boha. Bůh je obé - zdroj i objekt naší naděje. To je ten důvod, pro který smí žalmista zpívat znovu a znovu: "Proč jsi sklíčená duše má, proč jsi ve mně tak ztrápená? Spolehni na Boha..." (Žalm 42,6)

Co to znamená - mít naději v Bohu?
Jestliže je Bůh zdrojem naděje, co to znamená důvěřovat Bohu? Znamená to očekávat na něj s vědomím, že Bůh dostojí svému slovu. Je věrný. Tak jako otec, který má vyzvednout svou dceru po skončení hodiny hudby. Dítě na něj bude čekat bez jakýchkoliv pochyb, neodejde, protože tatínek určitě přijede, když to slíbil. Vždy předtím to takto udělal. Bůh je také takový. Když Bohu důvěřujeme, víme, že nás nezklame, protože je věrný a svým slibům dostojí. I kdyby nám život připravil nečekané události, stále můžeme obracet svoji naději k Bohu, který je věrný. Věříme Stvořiteli nebe i země, tomu, který učinil celý vesmír, všechny planety i hvězdy. Jestliže Bůh učinil toto vše, jak by nemohl zasáhnout v našem "přízemním, malém" životě? Nemusíme se strachovat ani trápit. Není důvod k obavám. Naděje vítězí. Naděje ví, že náš veliký Bůh jedná, i když to hned nevidíme, aby tak dokončil svoje dobré dílo v našem životě. Dílo, které mu přinese slávu. Bůh je ten, který říká: „Já jsem.“ Můžeme stále počítat s tím, že nás vším provede. Dal nám svůj slib. Ústy proroka Izajáše slibuje: "On dává sílu znaveným, a vysílené umí posílit. Mladí jsou unavení, zesláblí, mládenci klopýtají a padají, kdo ale v Hospodina doufají, ti nabývají nových sil. Vznášejí se jako na orlích perutích, běží a nejsou vyčerpáni, kráčí a nejsou znaveni." (Izajáš 40, 29-31) Je pozoruhodné, že zaslíbení o vznášení se jako na orlích perutích není dáno silným a sebejistým. Je dáno slabým, unaveným a zklamným. I ve svém zklamání víme, že nás tím Bůh znovu provede.

Proč máme naději?
Hluboké vědomí toho, že Bůh je věrný, je důvodem naší naděje. Vědomí toho, že Bůh dostojí svým slibům, nám dává odvahu žít nadějí. Cicero nám zanechal známé přísloví: "Dokud žiji, dotud mám naději." Měl pravdu? Fakulta psychologie Duke University v USA provedla pokus, aby ukázala, jak dlouho jsou krysy schopny plavat. V jedné nádobě experti umístili krysu, která neměla žádnou možnost úniku. Plavala několik minut a poté se utopila. Do druhé nádoby byla umístěna krysa, která měla možnost úniku. Krysa v této nádobě plavala několik hodin, než se utopila. Závěr vědeckého experimentu byl přesně opačný než Cicerův citát: ne tedy "Dokud žiji, mám naději", ale: "Dokud mám naději, dotud žiji." Velice často, když se okolnosti našeho života stávají svízelnými, máme pocit, jakoby nás Bůh opustil. Naše situace se nám jeví jako velmi zlá - téměř bezvýchodná. Ztratili jsme práci, není dostatek peněz na splácení hypotéky. Rozpadá se nám manželství. Jsme plni znepokojení nad svými dětmi. Je dobré si připomenout slova sociálního kritika Richarda Johna Neuhause: "Časy mohou být zlé, ale jsou to ty jediné, které jsou nám darovány. Uvědom si, že naděje zůstává křesťanovou silou, upadání do beznaděje je smrtelný hřích."

Před nedávnem jsem ve svém životě čelil několika dramatickým událostem, které vyvrcholily velikým zklamáním. Během této doby jsem šel se svojí manželkou nákupním centrem. Na jednom rohu byla schována pod dekorační zelení něco jako pamětní deska s nápisem: P.S. "Naděje nikdy neumírá." Ta slova pozvedla mého ducha a připomněla mi neklamnou jistotu naděje.

K čemu se vlastně upíná naše naděje?
Naše naděje se týká budoucnosti. Mluvíme o naději pro zítřek, nikdy nemluvíme o naději pro včerejšek. Prostřednictvím proroka Jeremiáše nám Bůh spojuje budoucnost s nadějí, tak jak to kdysi slíbil vyhnancům, kteří se toužili vrátit ze zajetí do své domoviny: "Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti." Jeremiáš 29,11

Ve vztahu k nám má Bůh na mysli vždy jen to nejlepší. Augustin řekl: "Naděje má na mysli vždy jen to dobré a jenom to, co zatím leží v budoucnosti a patří to člověku, který uchovává ve svém srdci naději. Když naděje dosáhne svého cíle, stává se skutečností." Naděje je skrz naskrz dobrá "věc". A žádná dobrá věc nikdy neumírá.
Podle Ricka Ezella


Doporučená cena: 3.5 Kč

Do košíkuPřidat do košíku


Líbí se Vám náš letáček? Doporučte ho svým přátelům na Facebooku!