Každou neděli odpoledne, po ranní bohoslužbě a obědě v rodinném kruhu, chodili pastor se svým jedenáctiletým synem po městě a rozdávali letáčky s „Dobrou zprávou o spasení.“ Byla právě první adventní neděle, venku lilo jako z konve. Chlapec se obléká a říká: „Tati, je čas, abychom už šli.“ „Synku, je velmi chladno a prší!“ namítá otec. „Ale tati, nejdou lidi do pekla, i když lije?“ Táta na to: „Synku, já v tomto počasí nejdu.“ Chlapec je zklamán, ale hned se ptá: „A mohu jít sám? Prosím!“ Otec na moment zaváhá a pak říká: „Můžeš, ale buď opatrný…” – „Díky tati!“ Chlapec vyšel do deště. Procházel ulicemi města ode dveří ke dveřím. Každému, koho na ulici potkal, dával letáček s Dobrou zprávou o spasení. Po dvou hodinách byl promáčený a prochladlý. Zbýval mu poslední letáček. Ulice byly prázdné, proto zamířil k prvnímu domu. Zazvonil, ale nikdo neotevíral. Zvonil znovu a znovu, ale nic se nedělo. Už chtěl odejít, když ho něco zastavilo. Vrátil se a pěstí zabušil na dveře. Tentokrát se dveře otevřely. Ve dveřích stála stará dáma a překvapeně se zeptala: „Co si přeješ?“ Chlapec s úsměvem řekl: „Paní, je mi líto, jestli jsem vás vyrušil, ale jenom jsem vám chtěl říct, že vás Ježíš opravdu miluje. Předal ji letáček a odešel. Příští neděli ráno stál táta – pastor za kazatelnou. Když začala bohoslužba, zeptal se: „Má dnes někdo svědectví nebo chce někdo něco povědět?“ V zadní řadě se postavila starší dáma. Když promluvila, z její tváře začalo vyzařovat zvláštní světlo: „Nikdy jsem zde nebyla. Víte, nebyla jsem ani křesťankou. Manžel před časem zemřel, zůstala jsem sama. Cítila jsem se úplně na dně a neměla jsem už vůli žít. Vzala jsem provaz, přivázala ho k trámu a vylezla na židli. Najednou mne vyrušilo hlasité zvonění. Čekala jsem, až zvonění ustane. Potom někdo začal hlasitě bušit na dveře… Pomyslela jsem si: kdo to jen může být? Nikdo k nám na návštěvu nechodil. Šla jsem otevřít dveře. Na verandě stál usmívající se chlapec, který mne hned oslovil: ,Paní, přišel jsem vám říct, že vás Ježíš opravdu miluje!‘ Potom mi dal letáček, který teď držím v ruce. Když ten milý chlapec odešel, přečetla jsem si pozorně letáček. Víte – já jsem nyní velice šťastná. A protože na letáčku byla vaše adresa, přišla jsem osobně poděkovat tomu malému Božímu andělovi, který mi přinesl novou naději do života. Výkřiky chvály a díků Bohu se rozezněly celým sálem. Pastor sestoupil z kazatelny, vzal syna do náruče a začal usedavě plakat. Nikdy nebyl tak hrdý na svého syna jako v tuto chvíli. Dobrá zpráva o spasení je pro každého. I dnes působí ten největší zázrak v lidských životech. Kdo příjme Ježíše za svého Spasitele, ten obdrží požehnání na této zemi a věčný život v nebi.

Líbí se Vám náš letáček? Doporučte ho svým přátelům na Facebooku!