obrazekKdyž si sedáš za volant auta, vzpomeň si na následující příhodu. Věřím, že Ti pomůže zůstat disciplinovaným a ohleduplným řidičem, který bezpečně dojede do cíle. Ondra zahlédl ceduli obce a podíval se na tachometr – skoro osmdesát. Nejvyšší čas zpomalit! Pozdě,už vjel do vesnice! Je tam policejní hlídka a dává znamení, aby zastavil. To je už potřetí, co ho letoschytili! Policista přichází s blokem v ruce k jeho autu. „No nazdar!“, povzdechl si Ondra. Ale, to je, tuším, Honza, nebo ne? V uniformě vypadá trochu jinak, než v civilu. Opravdu je to Honza, bývalý spolužák. Ve škole jsme kamarádili, i když se mi zdál trochu zvláštní, chodil totiž do kostela. „Ahoj Honzo, to je náhoda, že se vidíme!“ Ondra chtěl celou věc zlehčit. Honza nehnul ani brvou: „Ahoj Ondro!“ „Víš, Honzo, letím konečně z práce domů a asi jsem to přehnal! Už se těším na rodinku, vždyť to znáš.“ Policista Honza se zdál jaksi nesvůj: „Ano znám.“ Ondra pokračoval: „V poslední době jsem jezdil z práce dost pozdě, tak jsem to chtěl manželce a dětem trochu vynahradit. Konečně jsem chtěl jednou přijet včas… a už jsem byl myšlenkami na zítřejším rodinném výletě. Kolik jsi mi naměřil?“ „Sedmdesát osm.“ „To není možné! Vždyť jsem ubral, když jsem vjížděl do vesnice.“ Ondřej se při každé nové pokutě vymlouval o něco lépe, ale dnes mu to jaksi nešlo. Celý červený civěl na přístrojovou desku. Honza cosi usilovně psal do bloku. Proč nechce vidět řidičák a další papíry? Ondra se rozhodl, že to zkusí usmlouvat. Vždyť nakonec, Honza je jeho známý! „Honzo, je to na tobě. Vím, že jsem porušil dopravní předpisy, ale nedalo by se tentokrát přivřít jedno oko?“ Honza jakoby neslyšel, stále jen psal. Potom vytrhl papír z bloku a podal ho Ondrovi. Ten jen zklamaně zamumlal: „Tak díky!“ Honza ho však už neslyšel, otočil se a bez jediného slova se vracel k policejnímu autu. Ondřej, trochu zmatený, zůstal sedět v autě a čekal, co se bude dál dít. Když Honza nasedl do auta, Ondra se podíval na papír složený v ruce a otevřel ho. Byl zvědavý, kolik ho to bude tentokrát stát… Co, to má být vtip? Nebyl to žádný pokutový blok! Byl to jen perem popsaný list papíru! A v něm bylo napsáno: „Víš, Ondro, měl jsem dceru, když měla pět roků, zahynula při dopravní nehodě. Ten chlap jel velmi rychle. Dostal pokutu, byl i odsouzený, odseděl si pár let. Už je volný, a může obejmout svoje dvě dcery. Já jsem měl jen jednu a budu jí moci obejmout až v nebi. Tisíckrát jsem se pokoušel tomu chlapovi odpustit. Možná se mi to už konečně podařilo, ale na Evičku stále myslím. I teď. Dávej si opravdu pozor na rychlost. Můj malý syn je to jediné, co mi ještě zbylo. Honza.“ Ondra se otočil, ale policejní auto se už rozjelo a rychle se vzdalovalo. Díval se za ním, dokud mu nezmizelo z očí. Chvíli zůstal sedět a přemýšlel o Honzovi, Evičce, Bohu a věčnosti. Přijel domů a vroucně objal svou ženu a děti. Život je nesmírně drahý. Zacházej s ním velmi opatrně.A to nejen se svým životem. Jezdi opatrně a s ohledem na ostatní. Nikdy nezapomeň, že auto se dá koupit, ale lidský život nikoliv! Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě. (Přísloví 2, 11)

Líbí se Vám náš letáček? Doporučte ho svým přátelům na Facebooku!