JAK JSEM UVĚŘILA BOHU

Dětství bez táty
Období mého dětství bylo naplněné mentální i fyzickou bolestí, zraňováním a odmítnutím těmi, kteří mě měli chránit a milovat. Nebylo mi ani 5 let, když jsem byla bez mého souhlasu doslova vytržena z náruče tatínka, kterého jsem tolik milovala. Tehdy jsem ještě nechápala, co se to děje a proč je život tak krutý. Moji dětskou radost a bezstarostnost vystřídal neustálý strach, nejistota a napětí. Přežít ty roky, které byly jako noční můra, mi pomohla jen naděje, že svého tátu ještě někdy potkám.

Bolest a prostituce
Toužila jsem po štěstí, chtěla jsem uprchnout před krutou realitou a lidmi, kteří mi velmi ubližovali. V 18 letech jsem utekla z domova do zahraničí. Místo vytoužené svobody jsem se ale stala obětí prostituce. Abych otupila tu vnitřní bolest a prázdnotu, propadla jsem tvrdým drogám a alkoholu. Cítila jsem odpor sama k sobě, nenáviděla jsem sama sebe. Mohla jsem klesnout ještě níž? Stále silněji jsem si uvědomovala, že jsem nikdo. Nikdo! Klesla jsem na samotné dno.

Další bolestivé vztahy
Navazovala jsem různé komplikované vztahy, prožívala deprese, podstoupila potrat, bojovala s rakovinou... Byly okamžiky, kdy jsem to všechno chtěla vzdát. A nebylo jich málo. Jen kvůli svým dětem jsem bojovala z posledních sil a snažila se jít dál. Po rozvodu a intenzivní léčbě jsem se s dětmi přestěhovala na nějakou dobu zpátky do Česka.

Záblesk naděje
Ani jsem to tehdy neplánovala, ale zamilovala jsem se do velmi zdvořilého, šarmantního muže, a můj život dostal konečně jiný ráz. I když jsme měli láskyplný vztah a všechno se zdálo být krásnější, nedokázala jsem se přesto plně radovat. Můj stesk po tátovi byl tak velký, že jsem musela na něho pořád myslet a stále o něm mluvit. Po 25 letech jsem jej jako zázrakem konečně našla! A když se splnila moje největší touha - znovu ho najít, zjistila jsem, že hluboko uvnitř jsem hledala něco víc - opravdovou, dokonalou a bezpodmínečnou lásku. Lásku, kterou nás dokáže milovat pouze Bůh.

Láska, kterou dává Bůh
Nakonec jsem díky svému fyzickému tátovi takovou Lásku našla a přijala jsem Pána Ježíše do svého srdce. Můj život byl naplněn obrovským vnitřním pokojem a radostí, kterou jsem předtím neznala. Prožívala jsem velkou euforii! I když to možná vypadá jako happy end, nebylo tomu tak. Byl to pouze začátek. Začátek dlouhého bolestného procesu uzdravování ran z minulosti, učení se, co znamená odpouštět a podřizovat svou vůli té vůli Boží. Když jsem poznala Boha osobně, tak jsem si zpočátku myslela, že se jednou probudím a budu úplně jiná.

Proces uzdravování
Nesmírně jsem toužila po tom, abych zapomněla na všechny věci, které jsem prožila, aby se moje paměť vymazala. Modlila jsem se, aby mě Bůh zázračným způsobem zbavil traumat a bolestných vzpomínek. To se žel nestalo. Moje chování, návyky, obranné mechanismy a charakter se také nezměnily ze dne na den, což mě frustrovalo do té doby, než jsem pochopila, že změna vyžaduje čas a také mé aktivní zapojení se do procesu proměny, kterou Bůh ve mně začal. Postupně mi Bůh začal ukazovat oblasti, které byly ovlivněné minulostí, a které vyžadovaly proměnu. Nevážila jsem si sebe, neměla jsem ve svých očích žádnou hodnotu.

Boj s minulostí
Kdykoliv jsem zhřešila, zklamala Boha, udělala něco špatně, brala jsem spravedlnost do svých rukou a trestala sama sebe za svá selhání a pády. Ještě dlouho jsem si podřezávala žíly, než jsem  pochopila, že Bůh je nekonečný ve svém odpuštění. Čím více jsem četla Boží slovo a poznávala Jej, tím více jsem Ho začala vidět jako milujícího Tátu a ne někoho, kdo stojí nade mnou s bičem. Často  jsem se také vnímala jako oběť, byla jsem vypočítavá, nenávistná, nepřejícná, odplácela jsem zlým...

Odpouštět sama sobě!
Musela jsem se naučit odpouštět, nevymlouvat se na svou minulost, ale vzít zodpovědnost za svá rozhodnutí a jednání. Moje minulost mě zásadně ovlivnila také jako manželku. Nejdůležitější muži v mém životě mi kdysi ubližovali, manipuloval mnou, tyranizovali mne, proto jsem postavila kolem sebe zeď a rozhodla se, že nedovolím, aby mi muži ještě někdy ublížili. To však bylo tragédií pro mé manželství. Bylo zapotřebí, abych se naučila projevovat svému manželovi úctu, respektovat ho a nebát se být opět zraněná. Bůh udělal v mém životě již tolik zázraků a proměn, že jsem si jistá tím, že jen pouze díky Jeho milosti a lásce jsem se stala ženou, kterou jsem dnes. I přes  mou dramatickou minulost mám nyní obrovskou radost ze života, prožívám naplněný a smysluplný život. Bůh mi dal novou naději, nový začátek a výhled do budoucnosti. Toto vše chce Bůh dát i tobě. Ať jsi v minulosti prošel/prošla čímkoliv, ať momentálně prožíváš cokoliv, s Bohem můžeš začít znovu! Můžeš žít vítězný a radostný život! Bůh tě velmi miluje a je ti blíž, než si myslíš!

Ida Hrdličková
Podle knihy „Zůstala jen naděje“ od oblíbené autorky Lidie Czyż sepsala Kristina Chlebková. Dramatický příběh Idy Hrdličkové si můžete koupit jako knihu zde: www.inspiramo.cz/produkty

 

Líbí se Vám náš letáček? Doporučte ho svým přátelům na Facebooku!